Když se řekne, že se děti různého věku budou učit spolu, reakce mnoha lidí nejspíš bude nedůvěřivá a odmítavá. Klasickými argumenty jsou obavy, že pokroky ve výuce budou pomalejší, ve třídě zavládne chaos a ti starší nahradí učitele a sami se nic nenaučí. V praxi se však obvykle děje přesný opak. Fakt, že děti tráví čas nejen se svými vrstevníky jim dá totiž mnohem víc než stovky hodin strávených v knihách. Ptáte se proč? Důvod je prostý.
Představte si, že byste se v práci či při svých volnočasových aktivitách stýkali zásadně jen s lidmi stejného věku. Přijde vám to absurdní a nepřirozené? To stejné platí i pro děti. Kvůli této selekci založené na věku se jim výrazně smrskává množství dětí, se kterými se mohou při učení potkávat. Kromě toho má trávení času ve věkově různorodé skupině mnoho benefitů, a to pro všechny zúčastněné.
Spolupráce, tolerance, empatie
Kromě toho, že se děti učí od sebe navzájem, podporuje vzdělávání ve věkově heterogenních skupinách také řadu sociálních dovedností. Spolupráce s menšími dětmi může být pro ty starší často náročná a frustrující. Když si na ni ale zvyknou, pravděpodobně ji začnou brát v jistém smyslu jako hru a mnohé se díky tomu naučí. Takováto kooperace navíc učí děti využívat schopností a silných stránek jednotlivých členů skupiny a celkově podporuje spíše nesoutěživé hry, při nichž výsledek a výkon nejsou na prvním místě.
Ruku v ruce s tím jde pak také tolerance, větší empatie či ohleduplnost, jež se u dětí ve věkově heterogenních kolektivech rozvíjí. Zatímco menší děti mnohdy musí pochopit, že ne ke všem aktivitám je chtějí jejich starší kamarádi přibrat, ti starší zas naopak musí prokázat velkou míru trpělivosti s mladšími dětmi.
V neposlední řadě je benefitem této formy vzdělávání také fakt, že do značené míry stírá rozdíly mezi výkony jednotlivých dětí a dává větší prostor k individuálnímu přístupu k výuce jednotlivců. Děti, které potřebují pozvolnější tempo učení se tak mohou například na nějaký čas přidat ke svým mladším spolužákům, namísto aby jim bylo neustále předhazováno, že jsou ty nejpomalejší a nejhorší ve třídě. Naopak děti, které se ve se svých znalostech posouvají rychle kupředu, se mohou učit od těch starších, místo toho, aby se ve třídě nudily a čekaly, až všichni ostatní látku pochopí.
Novinka, nebo léty ověřená praxe?
Ptáte se, kde se vůbec učení ve věkově smíšených třídách vzalo? Ačkoli se může zdát, že se jedná o nějakou novinku poslední doby, není tomu tak. Až do poloviny minulého století byly smíšené třídy naprosto běžné. Zhruba od 50. let se pak vlivem příchodu komunistického režimu začal místní vzdělávací systém přiklánět k homogennímu uspořádání tříd. Výraznými rysy byla tehdy frontální výuka a potlačování individuality. Zejména v menších vesnicích se však i přesto udržely takzvané malotřídky, kdy jsou děti z více ročníků spojené do jednoho kvůli jejich nízkému počtu. A mnohé tak fungují dodnes.
Kde takovou výuku najít?
Věkově heterogenní třídy lze najít například na Montessori školách, kterých je v Česku celá řada. Pro Montessori pedagogiku je ostatně heterogenita dětí jedním ze základních pilířů. Stejně tak je tento aspekt důležitý i pro školy vedené v duchu Jenského plánu či Daltonského plánu. Věkově smíšené třídy pak rovněž nabízí některé z Waldorfských škol nebo škol vyznávajících koncept Začít spolu.
Na závěr možná odpovězme ještě na velmi častou obavu, kterou je organizace třídy a náročnost vést takový kolektiv pro učitele. Ano, v klasických třídách o 30 žácích, které známe z většiny dnešních škol, by při zachování stejného způsobu převážně frontální výuky bylo ukočírování takové skupiny dětí asi skutečně obtížné, nemluvě o splnění všech učebních plánů. Když ale od klasické výuky malinko upustíme a dáme dětem více prostoru, aby se učily to, co potřebují, ve chvíli, kdy to potřebují, pak se začnou dít zázraky. A věková rozrůzněnost najednou nebude překážkou, ale naopak benefitem.
Zdroj: Apple Montessori Schools, Význam věkově heterogenních tříd v mateřské škole pro rozvoj dítěte, Eduzin
Zdroj foto: Depositphotos
