Vendy Petřinová strávila prvních devět let školní docházky na domácím vzdělávání. „Rodiče se v první třídě rozhodli, že to zkusíme, a pak se nám to všem tak líbilo a osvědčilo, že jsem pokračovala až do konce základky,“ vypráví dnes sedmnáctiletá sportovkyně, které se už dvakrát po sobě podařilo zvítězit na Mistrovství ČR ve freestyle skoku přes švihadlo. Kromě toho soutěží v překážkovém běhu, má vlastní úspěšné workshopy i online kurzy a teď ji čeká rok studií v USA.
Na základní škole se prý byla na konci prvního stupně podívat. Jak se jí tam líbilo a proč se nakonec rozhodla zůstat na domácím vzdělávání? Jak zvládla první dva roky na střední škole? Nechyběli jí doma stejně staří spolužáci? A co ji zaujalo na skákání přes švihadlo? Nejen to nám prozradila v rozhovoru.
Vendy, jak na domácím vzdělávání vypadal tvůj typický den a kolik času jsi přibližně učením strávila?
Od začátku první třídy nás mamka vedla k tomu, abychom si každý den na chvíli sedly ke stolu a něco nového se naučily - napsaly, spočítaly, vyřešily nějaké úlohy a podobně. Většinou jsme s učením začínaly ráno po snídani, protože se ukázalo, že to, co odložíme na odpoledne, už většinou nedoděláme. V první třídě nám učení zabralo asi hodinu až dvě denně, později na druhém stupni dvě až čtyři, ale kromě toho jsem průběžně četla hodně knih, později i poslouchala audioknížky a podcasty (hlavně v angličtině). Chodila jsem na hudební, výtvarné i sportovní kroužky, celou základní školu jsem hrála na klavír.
V čem vidíš největší výhody domácího vzdělávání?
Jako největší výhodu domácího vzdělávání vidím to, že máte obrovskou svobodu a možnost rozvíjet se v oblastech, které vás zajímají. Nemusíte sedět velkou část dne ve škole a učit se nazpaměť data a informace, které stejně druhý den, po napsání testu, zapomenete.
V rozhovoru pro magazín Eduzín jsi zmínila, že jsi se jednou byla na základní škole podívat. Jaké to bylo?
Na základní škole jsem se byla podívat v páté třídě, kdy jsem se rozhodovala, zda chci další čtyři roky pokračovat s domácím vzděláváním, anebo se na druhý stupeň přesunout do školy. Abych si chození do školy dokázala představit, tak jsem týden navštěvovala státní základní školu ve vedlejší vesnici. Pamatuji si, že se mi tam i docela líbilo a váhala jsem, jestli chci zůstat doma. Když jsem si ale uvědomila, že bych do školy musela chodit každý den následující čtyři roky, a ne jen týden, tak jsem si to nakonec rozmyslela a zůstala doma. Když se na to zpětně dívám, bylo to určitě dobré rozhodnutí.
Nyní už studuješ na střední škole. Jaké jsou zatím tvé dojmy?
Mám za sebou dva roky na soukromé obchodní akademii, kde mám nastavený individuální plán, takže do školy jsem teď chodila jen dva dny v týdnu a zbytek času se učila zadané věci doma. Nebyla to tudíž pro mě žádná velká změna a zařadit se do školního kolektivu nebylo těžké.
Takže studium zvládáš? Nevadí ti pravidelné testy, nutnost vypracovávat domácí úkoly a podobně?
Zvládám to dobře, odmalička jsem byla vedená, že člověk má v životě nějaké povinnosti a musí dodržovat termíny a dělat i věci, do kterých se mu nechce, proto mi domácí úkoly ani příprava na testy nedělají problémy. Ve škole vypracováváme i hodně projektů a prezentací, klasických testů tedy nemáme tolik, jako je na jiných státních školách. A navíc mě tedy většina předmětů celkem zajímá.
Nechyběl ti kolektiv stejně starých lidí, když jsi předchozí roky trávila doma?
Nemám problém komunikovat s lidmi jakéhokoliv věku. Se svými vrstevníky jsem samozřejmě byla v kontaktu i během domácího vzdělávání a chodila jsem na hodně kroužků.
Jak jsi mezi vrstevníky ve škole zapadla?
Jelikož hodně sportuji, tak si nejvíce rozumím s lidmi, kteří jsou také velmi aktivní. Co občas nechápu, je přístup některých spolužáků ke škole a k životu celkově. Často vypadají, že je nic nebaví a všechno je štve. Tím pádem je pro mě těžké najít s nimi společnou řeč.
Kromě mnoha dalších aktivit se hodně věnuješ skákání přes švihadlo. Proč zrovna tato disciplína?
Skákání přes švihadlo jsem poprvé viděla v jednom americkém filmu a už na první pohled mě tento sport zaujal. Ačkoliv se skákání v Česku poměrně rychle šíří a nabírá na popularitě, když jsem s ním před čtyřmi lety začínala, tak ještě tolik rozšířené nebylo a i jen najít tým v našem okolí nebylo lehké. Už od začátku mě na skákání nejvíce bavil freestyle - triky. Učení se a zkoušení nových triků, vymýšlení sestav a kombinování nových dovedností do hudby je to, co mě na skákání fascinuje. A navíc se na to podle mě moc hezky dívá.
Jinak kromě skákání se také věnuji atletice, poslední půlrok běhám opravdu často. Závodím hlavně na delších tratích – 1500, 2000 a 3000 metrech překážek.
V roce 2022 jsi vyhrála mistrovství republiky ve freestyle skákání. Máš od té doby na kontě nějaké další úspěchy?
O pár měsíců později v červenci 2022 jsem se zúčastnila mistrovství Evropy ve skákání přes švihadlo, na kterém jsem opět závodila v individuálním freestyle. Umístila jsem se na 18. místě. Konkurence ostatních skokanů z okolních států tam byla opravdu velká. Mnoho závodníků se skákání věnuje velkou část svého života, tedy mnohem déle než já, takže jsem s konečným umístěním byla poměrně spokojená. Letos na jaře se opět konalo mistrovství republiky, na které jsem svůj dosavadní freestyle ještě vylepšila a ztížila. Soutěž se povedla a podařilo se mi obhájit můj loňský titul mistryně ČR, za což jsem moc ráda.
Byla jsem i nominovaná na letošní mistrovství světa v Coloradu, na které jsem ale nakonec nejela. Mistrovství se konalo v červenci a já v srpnu odlétám do USA studovat na celý rok, takže by to bylo bývalo velmi komplikované obě cesty skloubit.
Jaké máš vize do budoucna? Myslíš, že by tě jednou skákání přes švihadlo mohlo i živit?
V současné době je pro mě skákání přes švihadlo koníček. Baví mě se učit nové dovednosti a zároveň předávat své znalosti dál. Proto organizuji švihadlové workshopy ve školách a vytvořila jsem i online kurzy, ve kterých učím jak základy správného skákání, tak i těžší švihadlové triky. Přijde mi fajn, že si takto mohu přivydělat nějaké peníze a zároveň se postupně učím, jak funguje podnikání v praxi, protože ve škole to je přeci jen spíše teorie. Jestli se skákáním budu jednou i živit, teď opravdu nevím, ale na workshopy a videa dostávám moc pěkné ohlasy.
Kontakt na Vendy: https://svihadloneninuda.cz/, https://www.instagram.com/…da/
Zdroj: Autorský článek
Zdroj foto: Se svolením Vendy Petřinové
