Waldorfských škol je v Česku celá řada. Jen jedna z nich je však určena pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jedná se o Základní školu a střední školu waldorfskou na Praze 4, kam chodí děti s vadami řeči, učení nebo mentálním postižením. O tom, jak zde výuka probíhá i v čem jsou specifika waldorfské pedagogiky, jsme mluvili s ředitelkou školy Magdalénou Vančatovou Spáčilovou.
V Česku jste jediná speciální waldorfská škola. Pro jaké žáky je vaše škola určena?
Naše waldorfská škola se od svého založení, před 34 lety, věnovala žákům, kteří měli potíže ve vzdělávání, a to různého charakteru – specifické poruchy učení, poruchy pozornosti, hyperaktivita, hraniční intelekt i lehké mentální postižení. Tehdy bylo možné sdružovat žáky ne striktně podle druhu postižení, ale podle uvážení a pozorování pedagogů, zda je dítě do daného typu školy a konkrétního třídního kolektivu možné zařadit. Bylo možné vzdělávat žáky s intelektovým omezením společně s žáky s jinými vadami. Toto nyní ve speciálním školství již možné není, v běžném ano. Konkrétně pro naši školu je to komplikace, protože nechceme vidět dítě na základě jeho postižení, ale jako bytost, která k nám přichází s celou svojí osobností, a my jako zkušení pedagogové bychom rádi měli nadále možnost posoudit vhodnost jeho zařazení do našeho typu školy. Nyní jsou naše možnosti zcela omezené zákonnou normou, kdy přijímáme žáka vlastně pouze administrativně na základě doporučení a podle druhu jeho hlavního postižení.
Jaké děti k vám do školy tedy v současné době chodí?
Z pohledu zákona je naše škola určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří mají doporučení školského poradenského zařízení ke vzdělávání ve škole zřízené podle § 16, odst. 9 školského zákona. Speciální školy jsou různé a liší se tím, na které zdravotní postižení žáků jsou zaměřené. My v současné době máme třídy pro žáky s vadami řeči, se specifickými poruchami učení nebo s mentálním postižením. Do tříd integrujeme žáky s lehčími projevy autismu. Téměř polovina žáků má souběžné postižení dalšími vadami, například zrakovými, sluchovými či tělesnými, ale vždy jde jen o lehčí projevy, kde není třeba, aby žák navštěvoval školu se specifickým zaměřením na tento handicap.
Jak jsem již zmínila, vaše škola je waldorfská. Mohla byste trochu přiblížit, jak u vás výuka probíhá?
Naše třídy jsou koncipovány klasicky, tedy tabule a naproti lavice žáků. To samozřejmě neznamená, že výuka probíhá pouze frontálně a žáci sedí stále v lavicích. Toto uskupení je vhodné pro výukovou část vzdělávacího procesu, která zaujímá určitý prostor ve vyučování každé epochy či odborné hodiny. Waldorfské vyučování má strukturu každé hodiny rozdělenou do 3 částí – rytmická část (žáci jsou v pohybu mimo lavice), výuková část (většinou v lavicích) a vyprávěcí (výdechová) část. Ve třídě je pak maximálně 12 žáků. Počty pedagogických pracovníků ve třídách jsou různé, vždy záleží na konkrétním počtu žáků v dané třídě, složení žáků z hlediska jejich postižení a také na charakteru vyučovaného předmětu.
V čem je podle vás waldorfská pedagogika pro žáky se speciálními potřebami vhodná?
Obecně se dá říci, že waldorfská pedagogika je vhodná pro všechny žáky. Jde o pedagogický systém, který vychází z poznání člověka, dítěte. S žáky se pracuje umělecky a obrazně na učivu, které je vhodné pro daný věk svou formou i obsahem. U dětí není oslovováno jen myšlení, ale minimálně ve stejné míře též cítění a vůle. Vyučování má svůj řád a rytmus. Zejména na 1. stupni je nutností dostatek smysluplného pohybu, který je pro děti přirozený. Například k tomu, aby se dítě naučilo číst a psát, je třeba rozvíjet mnoho jiných dovedností. Ve vyučování nejprve rozvíjíme obratnost, orientaci v prostoru, hrubou i jemnou motoriku, smyslové vnímání, paměť a další. Velký důraz klademe na rozvoj řeči, tedy slovní zásoby, správné výslovnosti, tempa a rytmu. Teprve pak následuje psaní a nakonec čtení. Tento způsob výuky je vhodný i pro žáky s různými formami speciálních potřeb. Neučí se najednou všechny 4 čtyři tvary jedné hlásky (malé a velké, psací a tiskací písmeno), ale v 1. třídě pouze hůlkové písmo, v dalších ročnících pak následně všechny ostatní tvary. Dalším aspektem waldorfské pedagogiky je absence soutěživosti a porovnávání výsledků mezi jednotlivými žáky. V hodnocení (slovní, bez známkování) je u dítěte popisován jeho vlastní pokrok, co se podařilo, co ne.
Jak v duchu těchto základních pilířů přistupujete k výuce dětí se speciálními vzdělávacími potřebami?
Nejdůležitější je láskyplně hledat a nacházet cesty k jednotlivým dětem a jejich potřebám. Každé dítě, které k nám do školy přichází, bereme jako jedinečnou lidskou bytost. Hledáme cesty, jak podpořit jeho celkový vývoj, jeho “speciální vzdělávací potřebu” se snažíme brát jako součást osobnosti dítěte, se kterou je možné pracovat. Máme možnost ke každému žáku přistupovat individuálně a pracovat na jeho maximálním možném vývoji ve všech složkách jeho osobnosti.
Kromě jiného je waldorfská pedagogika charakteristická také brzkou a intenzivní výukou jazyků. Je tomu tak stejně i ve vaší škole, anebo na děti v tomto směru vzhledem k jejich postižení nekladete takové nároky?
Také v naší škole si klademe za cíl vést žáky k světoobčanství a podněcovat v nich vědomí sounáležitosti s celým lidstvem a pocit spoluzodpovědnosti za dění na celé zemi, k čemuž slouží právě cizí jazyky. Na běžných waldorfských školách jsou od první třídy vyučovány dva cizí jazyky, naším specifikem je jen jeden cizí jazyk, který vyučujeme od první třídy, až v sedmé třídě přibývá jazyk německý. V prvních třech ročnících probíhá výuka především ústně a od čtvrtého ročníku se žáci začínají seznamovat s písemnou podobou. V následujících ročnících jsou pak řečové dovednosti dále prohlubovány a učivo se rozšiřuje o poznávání mluvnických zákonitostí, žáci se učí systematické práci, přehledně si zapisují slovní zásobu a gramatiku, celkově je vysoký standard kladen na vedení sešitu. Aby výuka oslovila žáky po všech stránkách, jinými slovy jejich celou bytost, volí se úměrně k věku a dispozicím žáků široká škála metod. Hojně využíváme recitaci a zpěv, dramatické prvky, aktivity zaměřené na pohyb a smyslové vnímání, jazykolamy, jazykové hry a humor, ale klademe důraz i na vědomé poznávání zákonitostí a pravidel. Druhý cizí jazyk je možné na základě doporučení z PPP či SPC nahradit podle potřeb konkrétního žáka v individuálním vzdělávacím plánu a zaměřit se například na posílení pedagogické intervence v oblasti českého jazyka/cizího jazyka nebo doplnit předměty speciální pedagogické péče.
Pro waldorfské školy jsou typické i některé specifické předměty, například eurytmie. Mohla byste přiblížit, v čem spočívá a jak s tímto předmětem pracujete?
Předmět eurytmie je nedílnou součástí výuky a výchovy na všech stupních waldorfské školy. Eurytmie je slovo původem z řečtiny. Spojuje v sobě dva významy: "Eu" - tedy krásný, harmonický, a "rytmus". Je to umělecká pohybová výchova, pohyb s vnitřní pozorností. Probouzí v žácích schopnost uvědomovat si vnitřní a vnější prostor skrze vědomý pohyb, který vychází z vnitřního prožitku. Podporuje schopnost vnímat a ovládat svoje tělo a spolupracovat s ostatními žáky v budování společného sociálního prostoru. U žáků s hendikepem přitom nejde o dokonalost a přesnost pohybu, ale hlavní důraz je kladen na jejich vnitřní prožitek. Hudební i slovní doprovod je vždy živý, nikoliv reprodukovaný. Vycházíme přitom z toho, co je dnes již vědecky dokázané, že jemnější složky člověka, speciálními přístroji zviditelněné, se pohybují a mění své barvy jen při živé řeči a při živé hudbě. Takto eurytmie podporuje zvláště dnes, kdy se setkáváme s tolika vadami řeči, zdravý vývoj dětí v tomto směru.
Kromě základní školy provozujete i střední školu. Podle jakých kritérií zájemce o studium vybíráte?
Ano, součástí naší školy je i Střední škola praktická, jedná se dvouletý obor, který je určený žákům se středním mentálním postižením, a pokud není naplněná kapacita školy, je možné zařadit i žáky s lehkým mentálním postižením v kombinaci s dalšími vadami.
Mezi kritéria přijímací zkoušky patří také ověření praktických a komunikačních dovednosti. U praktických dovedností jde o činnosti spojené s oblastí keramických prací, práce s textilními materiály, práce se dřevem a s přípravou pokrmů. Záleží také na věku uchazeče a jeho předchozím vzdělání, přednost mají žáci, kteří přicházejí ze základních škol. Na praktické škole usilujeme o rozvinutí všech stránek osobnosti studenta podle jeho individuálních možností v rozumové, citové a volní oblasti. Pracovní dovednosti studentů rozvíjíme tak, aby mohli buď dále studovat učňovské obory, nebo se mohli zapojit do pracovního procesu v chráněném prostředí. Absolventi ukončují studium závěrečnou praktickou zkouškou.
O alternativní přístupy ve vzdělávání, mezi něž lze waldorfskou pedagogiku rovněž zařadit, je v posledních letech čím dál větší zájem. Pozorujete tento trend i ve vaší škole?
Nejprve je třeba uvést, že naši školu, ať základní či střední, si rodiče vybírají především proto, že hledají vhodnou školu pro své dítě s konkrétním zdravotním postižením. Zdaleka ne všichni zároveň cíleně směřují za waldorfskou pedagogikou. Často si tento způsob vzdělávání pro své „jiné“ dítě vybírají z důvodu, že hledají vlídné, rodinné a pečující prostředí, které waldorfská škola s sebou ze své podstaty nese. Se všemi specifiky waldorfské školy se seznamují až v průběhu docházky. Tak někteří postupně odhalují i její kouzlo.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Archiv Základní školy a střední školy waldorfské (se svolením)
