Spolu se začátkem září nastal pro řadu dětí také čas návratu k učení. To však nemusí probíhat jen ve školních lavicích v uzavřených třídách. Efektivně se dá totiž učit také venku. Dokazuje to projekt Učíme se venku, který již 7 let podporuje učitele v tom, aby s dětmi častěji vyráželi ven. O tom, v čem to může být pro děti, ale také učitele přínosem i na jaké mohou učitelé narážet překážky, jsme mluvili s Justinou Danišovou z projektu Učíme se venku.
Na začátek se zeptám úplně jednoduše: Proč by se děti měly učit venku?
Důvodů je opravdu mnoho a řadu z nás některé z nich jistě hned napadnou. Děti se více hýbou, zapojují i ruce (což je pro rozvoj myšlení zásadní), posilují své svaly i imunitní systém. Výzkumy prokázaly, že čas venku, ať už strávený hraním či učením, zvyšuje také psychickou pohodu, soustředěnost, prohlubuje a posiluje vztahy ve skupině, a to nejen mezi dětmi, ale i s učitelem. Navíc je prokázané, že učení venku tím, že je v praxi, zapojuje více smyslů, každý den je trochu jiné, zlepšuje i vzdělávací výsledky. Dnes se navíc ve školách zaměřuje pozornost na wellbeing dětí. A ten se venku nastavuje mnohem přirozeněji, rychleji i levněji. A to nejen pro děti, ale i pro učitele.
Na webu projektu Učíme se venku píšete, že jedním z pozitivních dopadů venkovní výuky je, že „zlepšuje vzdělávací výsledky“. Jak konkrétně?
Je to výsledek mnoha vlivů. Venku učitel mnohem lépe individualizuje výuku. Přírodu může mít jako svého asistenta. Je tu více prostoru, různá prostředí, kupa pomůcek. Děti s různými styly učení si mohou vybrat, kde a co jim bude nejlépe vyhovovat. Jsou děti, které když se hýbou, lépe přemýšlí. Ty jsou ve třídě ve velké nevýhodě.
Další zásadní vliv má zeleň. Ta zklidňuje naši mysl, imunitní systém, jsme klidnější, a tedy i soustředěnější. Děti se tak dokážou déle zaměřit na jedno téma či pokus. Stromy, keře, rostliny, půda, voda – to vše vytváří velmi zdravou interaktivní učebnu, na kterou je naše tělo evolučně mnohem lépe nastavené než na dlouhé sezení v interiéru. Učení venku je propojené s konkrétním místem, vůněmi, tvary, barvami, zážitky. To vše se lépe ukládá i vybavuje.
Venku je často víc světla i kyslíku. Aby náš mozek dobře pracoval, potřebuje značný přísun „paliva“, tedy kyslíku, a ten v nepravidelně větraných třídách (především v zimě) není vždy v dostatečné koncentraci. Často to nevnímáme, ale hned klesá naše pozornost. Naše oči zas velmi citlivě vnímají míru i druh světla. Navíc venku oko přirozeně přeostřuje mnohem častěji, což je pro něj zdravější. Pokud naopak delší dobu ostříme třeba jen na obrazovku, je oko silně namáháno v jednom směru.
To vše a mnoho dalšího se skládá do jednoho celku, kde jsou děti víc v pohybu, učí se víc v praxi, pracují rukama, zapojují smysly, každá hodina je trochu jiná. To vše má jasný výsledek – děti učení venku víc baví a také se zlepšují vzdělávací výsledky.
Už jste to nastínila, nicméně má venkovní výuka také nějaké pozitiva pro učitele?
Většina učitelů, kteří učí venku pravidelně, popisuje že je výuka víc baví. Občas je náročnější na přípravu, ale venku mají méně práce. Velmi přínosné je i to, že venku často s dětmi navazují hlubší vztahy. Díky učení či hraní venku se učitel rozvíjí i metodicky a improvizačně. Většinou také předává víc kompetencí dětem, a tedy má v samotné výuce méně práce a víc času na sledování pokroku a hodnocení dětí.
Čas venku pak funguje i na fyzickou a psychickou stránku učitele. Příroda jako zelená lékárna umí zklidnit, rozptýlit hluk, zaměstnat skupiny, nabídnout pomůcky zdarma a co je velká výhoda, po výuce je třeba minimální úklid.
Vaše iniciativa Učíme se venku vznikla před 7 lety. Co za jejím založením stálo, co bylo vaším cílem?
Cíl byl, a stále je, jednoduchý: Dostat děti ven. Proto podporujeme učitele i rodiče na cestě ven a snažíme se, aby se učení venku stalo normální součástí dětství. Naší vizí je dostat děti ven, kde si mohou hrát a učit přirozeně, v pohybu, všemi smysly a ve skutečném světě.
Vy sama jste vystudovala učitelství biologie a geologie, což jsou předměty, které mají k výuce venku přirozeně blízko. Co ale třeba výuka jazyků nebo matematiky? Jak se dají tyto předměty ve venkovních podmínkách učit?
Ano, přírodovědné předměty nebo tělocvik jsou často začátky pro učení venku, ale teď už máme velkou zásobu inspirace i zkušeností z praxe od učitelů, jak skvěle se dá učit venku matika, čeština, cizí jazyky, fyzika, dějepis, výtvarka, hudebka i programování. Zároveň se při učení venku snažíme „rozpustit“ škatulky předmětů a propojovat naopak mezioborové vztahy. Učení venku je víc ve skutečném světě a dává dětem příležitost propojovat jindy oddělené předměty, kdy procvičují matematiku při bádání, češtinu při psaní dopisu na úřad, při prezentaci výstupů výzkumu atd. Čím déle se věnujeme učení venku, tím víc vidíme, co vše lze venku učit. A čeští učitelé jsou neuvěřitelně kreativní. Dovedou přenést ven téměř cokoliv, tak aby to mělo přínos pro studenty.
U mnoha učitelů je velký aha moment, když zjistí, že venku lze učit i témata, jako jsou zlomky, vyjmenovaná slova, trénovat gramatiku například v běhavém diktátu, převádět jednotky, objevovat rovnoramenné váhy, skrze příběhy objevovat historii atd. Témat je opravdu nekonečné množství.
A je učení se venku je vhodné pro každého, respektive pro všechny děti?
Je jasné, že každý se učíme jinak. Každému vyhovuje jiné prostředí, styl, metody výuky. A právě toto učení venku rozšiřuje, a tak naplňuje víc vzdělávacích potřeb pro různé typy dětí. Ano, jsou děti, pro které je náročnější přijmout změnu, ty potřebují delší čas, aby byly kroky ven postupné. Naopak některé děti venku úplně ožívají a stávají se z neaktivních, „problémových“ dětí ve třídě, tahouny společné práce venku. Pokud učitel zvolí postupnou cestu, vhodné místo a aktivity, je přechod ven snadný pro všechny skupiny. Na začátku doporučujeme vybrat si příjemné počasí a známé místo, ale tím, jak roste zkušenost venkovního učitele i odolnost dětí, je rozhodně přínosné učit venku celý rok. Využít tak jedinečné podmínky se sněhem, větrem, mlhou, deštěm.
Učení se venku si většina lidí představí ve spojení se školami na vesnici, jež jsou blízko přírody. Co ale školy ve velkých městech, které jsou obklopeny silnicemi a budovami? Dá se i zde venkovní učení aplikovat?
Je jasné, že hodně záleží, kde se škola nachází, jaké má okolí. Ale učit venku se dá opravdu kdekoliv. Dle našich zkušeností není tak zásadní, zda je škola obklopena přírodou nebo je uprostřed betonové džungle. Spíš záleží, zda má aktivní učitele, kteří najdou cestu ven. Jsou vesnické školy, které mají nádhernou zahradu, les za rohem a nikdo tam nechodí. Navíc v Česku je velká skupina škol, které mají alespoň malý pozemek u školy, který mohou využívat dlouhodobě. Zásadní je také, nezaměřit se jen na výuku venku, ale přesunout co nejvíc ven i přestávky, družinu a další aktivity. Zároveň, učení venku znamená i vyrazit do města, muzea. Nemusíme být vždy jen v zeleni a v přírodě.
To, jak venkovní výuku popisujete, zní hezky. Věřím ale, že pro mnohé učitele to může být v začátcích velká výzva. Jak se jim tyto začátky snažíte usnadnit?
Rozhodně, pro někoho je náročné začít. Zvlášť pokud je učitel první či jediný na škole. Všem začínajícím učitelům se snažíme na webu ucimesevenku.cz pomáhat na cestě ven. Máme připravené aktivity, lekce, semináře, online metodické i inspirační videokurzy ven.
Navíc, jak už jsem říkala, učit se dá venku téměř cokoliv. Je skvělé s dětmi začít poznáváním místa, přírodnin nebo toho, jak se venku cítí. Užít si tam smysly, pohyb a protáhnout svá těla. A pak se vrhnout na cokoliv, co děti láká, zajímá, cítí v tématu vnitřní motivaci. Pro děti je skvělé, když mohou venku i něco udělat rukama, změnit, zlepšit. Mě třeba moc baví učení o přírodě v přírodě. Je to ta nejlepší učebnice i učebna zároveň. Ale krásné chvíle zažíváme i při aktivitách zaměřených na wellbeing, vztahy ve třídě, hodnocení, reflexi, sebepoznání. To vše mi jde s dětmi i studenty venku hladčeji a s větším dopadem.
Je například jednodušší začít s venkovní výukou u mladších dětí, které jsou hravější a ven je to často víc táhne?
My sami jsme se nejprve zaměřovali spíš na první stupeň. Přesun ven je zde jednodušší a jde snadno učit venku téměř kdykoliv. Jeden učitel si snadno vše lépe přizpůsobí a poskládá, jak potřebuje. Naopak na druhém stupni už je to větší výzva, jsou tu překážky organizační (učitel většinou učí jen jeden předmět a má tedy jen 45 minut) i obsahové (ne vše lze vzít ven tak snadno). Ale stále častěji se na nás obrací právě učitelé druhého stupně, kteří mají zájem o lekce a inspiraci i pro starší žáky. Proto rozvíjíme i téma Věda venku, kde společně se zkušenými venkovními učiteli přesouváme ven nejprve takzvané science, tedy přírodovědné předměty jako je matematika, biologie, zeměpis, fyzika a chemie.
Zmínila jste určité překážky, se kterými se musí zejména učitelé na druhém stupni vyrovnávat. Naráží v praxi i na nějaké další problémy?
Pokud se zeptáte učitelů na největší překážky, odpoví vám, že je to čas a počasí. Ale hloubkové rozhovory ukázaly, že největší překážkou je to, že učitelé nemají s učením venku zkušenost, nikdy ho neviděli. Proto váhají, jak na to. Právě tady se snažíme pomáhat. Ukazovat hodně příkladů, videí, fotek, webinářů a seminářů naživo. Ukázat, že učení venku může být snadné, efektivní a zvládne ho každý. Stačí vědět jak, s čím a kdy začít.
Další překážky, které se objevují, je přeplněnost kurikula, alergie, neporozumění rodičů či nepodpora vedení. Na všechny tyto bariéry pomáháme učitelům hledat řešení. Například častým problémem začínajících je představa, že nejsou dostatečně vybaveni na učení venku. A právě v tom Učíme se venku pomáhá. Ukazujeme, že nic speciálního nepotřebujete, že učení venku je levné a může škole peníze ušetřit. Nepotřebujete speciální pomůcky ani venkovní učebnu. Je důležité znát své okolí a umět kreativně využívat přírodniny. To vše se začínající učitelé učí v kurzu Nastartuj cestu ven. Hodně také pomáhá o učení venku mluvit s veřejností a ukazovat, co vše jedinečného se venku děti naučí, získají, zažijí.
Jakou máte zpětnou vazbu od učitelů, kteří se cestou venkovního učení vydali?
Velmi pozitivní. A nejen od učitelů, ale i od dětí, studentů, rodičů, ředitelů, zřizovatelů... Jako společnost máte teď velkou výzvu dát dětem příležitosti naučit se žít ve virtuálním i tom skutečném světě. Udělat z dětí „obojživelníky“. A k tomu je učení venku zásadní nástroj. Současná generace dětí bude možná první, která bude víc uvnitř pod střechou než venku. Myslím, že si to uvědomuje stále více nás dospělých a chceme s tím něco dělat. I současný stav světa s klimatickou krizí nám ukazuje, jak je zásadní vnímat místa a svět kolem nás, mít k němu vztah, rozumět mu, být tu jako doma. Tomu všemu učení a čas venku pomáhá.
Máte pocit, že v tomto směru nastává určitý posun? Tedy že se učení venku stává oblíbenější a častější formou výuky?
Ano, vnímáme velkou změnu ve školách i společnosti. Učení venku už je vnímané víc jako normální a běžné. Stále více učitelů vyráží ven, tvoří nové lekce, pomůcky, sdílí své nápady v naší facebookové skupině, kde je už přes 10 000 členů. Velký vliv mají i rodiče, kteří jsou někdy brzdou rozvoje, ale jindy velkým motorem. V poslední době se pak ukazuje také potřeba pečovat o svou i dětskou psychickou pohodu. A taky tady nám příroda a čas v zeleni může zásadně pomáhat.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: Archiv Učíme se venku (se svolením)
